Navzdory všem předpokladům se tento krátký text nebude zabývat tím, jak je vedeno chátrající rakousko-uherské (česko-moravské) školství. Jeho účelem není ani rozebírat odkaz Jana Ámose Komenského, byť jeho oblíbené heslo dobře posloužilo pro titulek. Účelem textu je poukázat na jeden z jevů, který se na tuzemských vysokých školách začal pomalu objevovat – herní studia. Pojem herní studia může mást sám o sobě, ale v tomto případě se nejedná o skupinu vývojářů, nebo jinak také vývojářské herní studio. Jde o zavádění předmětů zabývajících se videohrami na vysoké školy. 

Při Masarykově univerzitě v současnosti působí občanské sdružení MU Game Studies, které vzniklo v roce 2012, a mezi jehož největší úspěchy patří především mezinárodní konference Central and Eastern European Game Studies, která se uskutečnila na podzim roku 2014. Při pohledu na webové stránky sdružení, konkrétně na seznam nabízených předmětů, je dobře vidět, že boj se stigmatem je v plném proudu. Prvním krokem k tomu, aby se u nás mohly otevírat obory a předměty zabývající se videohrami, je právě ono odstigmatizování společnosti. Stačí se občas podívat na česká média a zjistíme, že často s oblibou svádějí vinu na hráče videoher i v těch nejotřepanějších případech. Vzpomínám si například na zprávu o tom, jak asi pětiletý chlapec hrající videohry zabil zhruba osmdesátiletou ženu, která ho hlídala. Samozřejmě za to mohlo to, že klučina hrál videohry. Jak se ale dostal v pěti letech k nabité zbrani, nebo proč rodiče svěřili hlídání malého dítěte osmdesátiletému člověku, to už se nikdo neptá – viník je přeci na světě.

To, že se na videohry nahlíží skrze prsty je nepříjemné nejen pro hráče, ale také pro herní vývojáře a může to být k nepochopení i pro kolegy v zahraničí. Vždyť školy v Dánsku nebo Švédsku se pyšní kvalitními obory a předměty zaměřenými právě na videohry. U nás si pak musí těch pár herních studií zaškolovat už vystudované lidi, protože byť rámcově zapadají do toho, co budou dělat, nikdy se v praxi nesetkali s vývojářskými nástroji, a o tvorbě her nemají reálnější představu. Dan Vávra ze studia Warhorse v několika rozhovorech zmiňoval, že trvá třeba rok, než dokáže nováček v oboru, byť vystudovaný jedinec, naplno zapadnout do výrobního procesu. Nemluvě o tom, jaký představují hry výnosný obchod, pokud se to umí. Důkazem můžou být například polští vývojáři ze studia CD Projekt Red, kteří dokázali uchopit jejich domácí licenci na Zaklínače Andrzeje Sapkowského, a udělat z něj hru s miliony prodaných kusů.

Čtenář neznalý her si možná klade otázku, proč by se mělo o nějakých hrách uvažovat jako o oboru patřícím na akademickou půdu. Odpověď, která je součástí rozhovoru s Ivo Macíkem, je řekl bych dostatečná.

„Je to médium a patří tam stejně jako kresba, fotografie, divadlo nebo filmy.“

Pokud vás ale problematika přece jen zaujala, navštivte webové stránky MU Game Studies, najděte si skupinu na Facebooku a zapojte se. A že toto téma není moc proti proudu? Naopak, je proti tuzemskému proudu víc, než čím dál populárnější alternativní styl života a podobné věci, které nenápadně zavánějí mainstreamem a nudou. Při hraní her nudou trpět nebudete a hlavně - kdo si hraje, nezlobí.